Suita pro violoncello a klavír, Op. 6

Hudební věty

1. Pochod
2. Balada
3. Scherzo
4. Cantabile

Slovo autora

Impulzem pro tuto skladbu byl jeden pán, který za mnou přišel po premiéře mé Missy Brevis, že by rád, abych stvořil skladbu pro jeho manželku. Tato skladba tak byla mým prvním skladatelským „kšeftem“. Skladba je o proměně partnerského vztahu v čase. Toto znázorňuji dialogem violoncella a klavíru. První věta symbolizuje námluvy. Střídá se motiv violoncella s klavírem. A nakonec se spojí. Druhá věta je o krizi a těžkých chvílích, které se nevyhýbají žádnému vztahu. Scherzo je pak odkazem na tradiční formu barokního menuetu. Tato část je o radostných chvílích mezi partnery. A poslední část Cantabile je pak vzájemným vyznáním lásky partnerů. Cantabile je z celé suity nejstarší. Napsal jsem ho krátce poté, co jsem se poprvé zasnoubil (tato svatba nakonec nedopadla).

Premiéra se uskutečnila na soukromém koncertě v sobotu 9. dubna ve Velkém sále na Fortně. Na veřejnosti pak poprvé zazněla v rámci skladatelského koncertu v Koncertním sále Pražské konzervatoře. Na violoncello hrál můj bratranec Josef Bartoň a na klavír Monika Šnorbertová.