Vodník, Op. 2

Hudební věty

1. Árie Vodníka
2. Recitativ Panny a Matky
3. Jezerní sbor
4. Árie Panny
5. Duet Panny a Vodníka
6. Návrat Panny do jezera

Slovo autora

Erbenovu baladu Vodník bych si dovolil označit za velice nadčasové dílo. Motiv, který měl symbolizovat praxi předem dohodnutých sňatků z Erbenovy současnosti, nám má ale co říct i dnes, v době, kdy rozvodovost manželských párů v Česku dosahuje 66 %. Na jedné straně zde vidíme Vodníka, který je až posedlý Pannou, na druhé straně Matku, která se své dcery odmítá vzdát a konečně Pannu, která neuposlechne rady své Matky a zároveň nedokáže unést důsledek tohoto neuposlechnutí, tedy Vodníkova syna. To vše má za následek onu notoricky známou tragédii.

Při psaní skladby jsem velmi polemizoval nad tím, zda dokáže nadpřirozená bytost projevovat lidské city. Rozpad Vodníkovi osobnosti jsem se pokusil zachytit tím, že postupně opouštím tonalitu. Tragické poslední verše jsem ponechal nezhudebněné. Můžeme se jen domnívat, co ději balady předcházelo či po něm následovalo. Znala Panna Vodníka dřív? Co se stalo poté, co Vodník zavraždil dítě? Odpovědi tyto otázky nechám na vaší fantazii.

Skladbu jsem původně napsal jako pokus vytvořit operní scénu. K námětu mne inspiroval můj spolužák Marek Žihla, který skladbu nakonec nepremiéroval. Psal jsem jí pak po částech během první poloviny roku 2019. Poslední věta pak vznikala ve vlaku na trati Praha-Beroun. S odstupem času od premiéry jsem nakonec dospěl k přesvědčení, že Vodníkovi nejlépe sluší forma kantáty. Provedl jsem tedy pár dílčích úprav, po kterých skladba velmi „prokoukla“. Bohužel mám k dispozici pouze záznam z premiéry.

Premiéra Vodníka, jako koncertní provedení operní scény se uskutečnila po mnohých peripetiích (změna pianistky, nemoc sólistky) v Koncertním sále Pražské konzervatoře. Na premiéře se podíleli Eliška Minářová (Panna), Ester Rosenfeld (Matka), Vladimír John (Vodník). Sborový part pak zpívali Marie Piechaczková, Pavel Kšica a David Malát. Na klavír doprovázela Štěpánka Rohlíčková. Jako svoji dirigentskou premiéru pak celé provedení řídil Michael Housa.

Skladbu jsem napsal tak, aby se dala provozovat jak v režimu sólisté a sbor, tak v komorním obsazení (stačí na ní 4 zpěváci a pianista).

V reakci na premiéru mi vyšel rozhovor na portálu KlasikaPlus: https://www.klasikaplus.cz/rozhovor-2/item/3194-matej-barton-muj-vodnik-je-pokus-zhudebnit-kytici-jako-operu